Co lépe by se hodilo k halloweenskému příspěvku, než mrtvolné jedy a sloučeniny, které se podílejí na mrtvolném zápachu?
Představte si, že je chladná podzimní noc, mlha se plazí po spadaném listí... a nebo si to raději nepředstavujte! Pokusíme se to popsat trochu milejším způsobem. Základní stavební jednotkou buněk jsou bílkoviny. Bílkoviny mají mnoho funkcí, ale nás nyní zajímá spíše, že se skládají z aminokyselin. Po smrti jedince, kdy se začínají rozkládat tkáně, se rozkládají také tyto aminokyseliny za vzniku nových chemických sloučenin. Je sice krásné, že když něco starého zaniká, něco nového zase vzniká, ale hledejme něco krásného na hnijícím a rozkládajícím se mase, že ano? Pokus popsat tento proces milejším způsobem zřejmě právě ztroskotal.
Za zápach, který hnilobu provází, jsou zodpovědné chemické sloučeniny kadaverin a putrescin. Vznikají tak zvanou dekarboxylací aminokyselin, to znamená, že se z aminokyselin odštěpují karboxylové skupiny.
Kadaverin je bezbarvá tekutina, odporně zapáchá a objevuje se právě při již zmíněných hnilobných procesech (konkrétně při dekarboxylaci aminokyseliny jménem lysin). Mimo to je kadaverin jedovatý a dráždí pokožku i sliznice. Abychom však jméno této sloučeniny alespoň trochu očistili, mimo jiné se podílí na metabolismu rostlin (živých, ne rozkládajících se).
Putrescin taktéž vzniká při rozkladu tkání a je také toxický. Je to bezbarvý olej či se vyskytuje ve formě krystalků. Jako kadaverin, i putrescin je toxický a dráždí sliznice.
Tyto dvě sloučeniny nemají zrovna z nejpřívětivějších charakterů, ale za nás chemiky mají plus minimálně díky své na pohled jednoduché a symetrické molekule tvořené uhlíky, dusíky a vodíky!
Zdroje: